Původní pojmenování obyvatel vsi bylo Goščkovici = lidé Goščkovi, později byla ves označována jako Hošťkovice.
Vesnice je poprvé přímo doložená kolem roku 1400. Z urbáře hradišťského kláštera známe tyto obyvatele: Mařík, N., Ješek, Janata, Mareš, Hladík, Jíra, Svatoš, Svach, Sameš, Petr, Jiřík. Dodávali klášteru oves, slepice, vejce, platili berně, byli povinni vozit seno ke klášteru a dříví na mlýn u mostu – hněvosický. 15. září roku 1380 se připomíná Mikuláš mnich z Hoškovic – stává se knězem ve Březině. 21. září 1398 Bartoloměj, syn Hedkův, a 18. září 1400 Benedikt Štěpánův, oba rodáci z Hošťkovic, přijali v Praze akolytát (= služba, pomoc knězi). Roku 1403 je ve Březině sloužena mše za zesnulou Zdenu z Hoškovic, vdovu Jírovu. Je možné, že jí vymřel zemanský rod, jehož svobodný statek se ve vsi předpokládá. Celá ves zřejmě poté připadla klášteru. Po vypálení hradišťského kláštera husity v roce 1420 získal ves Jan Čapek ze Sán, po něm Mikuláš Sokol z Lamberka, Dorota z Kopidlna, Jindřich z Michalovic a další. V 16. století připadla ves k valečovskému panství, později k panství zásadskému. To koupil v roce 1604 Václav Budovec z Budova. Tehdy je připomínána ves s krčmou, rybníkem a lesy. Panství Zásadka bylo roku 1695 připojeno k sousednímu Mnichovu Hradišti a zůstalo pak v majetku rodu Valdštejnů.

Z konce 16. století (r. 1575) se zachoval jeden zajímavý záznam v tzv. knihách půhonných. V Hoškovicích měl selský statek Zikmund Lejbnic (zřejmě v letech 1575-1589). O jeho povaze svědčí následující příhoda: V pátek po Božím Těle jeli Havel Bousek se synem Jiřího Starého, oba z Březiny, poddaní p. Karla z Vartemberka, Hošťkovicí a zastavili před krčmou. Havel stál u koní a tu vyběhl pan Zikmund z hospody a jal se Havla pěstí práti v tvář, až jej okrvavil; sedláci tedy jeli odtud, ale rytíř - snad se vrátil do krčmy pro kord - předběhl je a maje zbraň dobytou, bodal ještě po Jiříkovi, až mu unikli. Líčení pře se pak vyhýbal, až do roku 1581, a ještě se ani tu nedostavil. Sám si ovšem nedal líbiti nic; když se r.1566 o sv. Barboře v Hradišti utkal o něco s hradišťským pánem Žibřidem a ten na něho v rozpálení jen kord vytáhl, ihned ho žaloval. (Podle J. V. Šimáka - Dějinné paměti okresu mnichovohradišťského). Manželkou zmíněného rytíře Zikmunda byla zřejmě Eva z Lebna. Příbuznou Kateřina, rozená Libnaurova z Hermrstorfu, která byla pochována v roce 1594 u mnichovohradišťského kostela a jejíž náhrobek se zachoval do dnešní doby. Soupis poddaných podle víry z roku 1651 - Boleslavsko, panství Zásadka ve vsi Hoškovice zachycuje jména těchto obyvatel: Matěj Nohynek + manželka Mandalina, Havel Strejcanda + manželka Anna, Martin Navrátil + manželka Dorota. Berní rula - kraj boleslavský - z poloviny 17.století zaznamenává následující údaje: Ves Hoškovice Roli ourodný - Sedláci: Matěj Nohymyl, Jan Vackův, Václav Jidnovský, Jiřík Sameš, Havel Strejcimanda, Martin Nevrátil, Matěj Voráček Chalupníci: Jan Sameš, Jan Štěch, Jakub Farada, Michal Taner, Václav Tůma Stavení rozbořený a pustý - sedlský - Kuchmistrovský, Chlubnovský.
Obyvatelé vesnice se vždy živili především zemědělstvím a chovem dobytka, z řemeslníků zde byl kovář a kolář, občas také krejčí či švec. V době poddanství museli místní sedláci pracovat na panských statcích. Zajímavou pověst o této době zaznamenal J. Stejskal v knížečce Z minulosti Mnichovohradišťska – podle vypravování p.Stránského z Hoškovic. „Tenkrát za slaunýho panování císaře Josefa druhýho, kerý selskýmu lidu přál a jeho práci ctil, v Hošťkovicích na numeru devatenáctým hospodařil starý Nedvědky tatik. Měl dva páry statnejch koni a povozničil. Nó, tenkrát se tomu říkalo, že formanil. S tím jednim párem jezdil von sám a byl skoro porád na cestách. Vozil vobili až na Moravu – do horoucích pekel až někde do Znojma. A ten druhej pár, s tim jezdil čeledin podoma na polní práce a hlauně pánum na robotu. Tenkrát se muselo několik dní v tejdnu pánum zadarmo dělat na polich. A jezdit na robotu, to nebylo jen tak lehký, a tak tam žádnej čeledin moc dlouho nevydržel.
A jednou přišel do Hoškovic takovej vobyčejskej člouvěk, že jako hledá službu a třeba ke koňum. V numeru devatenáct jim právě vod koňu pacholek vodešel, a tak ho uzali. Kdopak by si byl pomyslil, že je to sám císař Josef. Přišel jen tak v chatrnejch šatech, spravovanej a vošumělej, a nikdo na něm nic nepoznal. To von prej tak schválně chodil mezi lidi, aby se přesvědčil, jak je práce na póli těžká a jak sou lidi vod vrchnosti utiskovaný. A hnedka ho poslali k Hněvousicům na robotu. Nó, ten den to eště jakžtakž šlo. Ale protože nebyl na těžkou práci zvyklej, druhej den to už bylo sákra horší! A třetí den, to už sotva klátil nohama a po póli se ploužil jako mátoha. Vobčas zastavoval a sed si dycky na ruchadlo. A tu zezadu najednou flákho! A už mu tancoval drábů karabáč po řbetovici třasáka. „Já ti dám, ty selská kůže líná, tuhle na robotě vodpočívat!“ A nýnčko toho bylo na cisaře už jako trochu moc a měl roboty akorád. Sotva domu dojel, ani nevodpřáh a někady pozadu prásk do bot. Žádnej nevěděl, kam se poděl, jen nechal listek v komoře, co tam spával, to aby taky věděli, kdo byl a co měli za čeledina. A byl prej to svatosvatě samotnej císař Josef. U nás eště dlouho potom vokazovali stříbrnou tabatěrku s monogramem, kterou tam nechal, ale já ji neviděl.“

Podle statistiky bylo v roce 1785 v Hoškovicích 27 domů (na Honsobě, který k vesnici patřil, 6 domů), na počátku 19. století (1821) 35 domů a celkem 254 obyvatel, v roce 1843 zde stálo 35 domů a žilo 256 obyvatel (Honsob 9 domů, 66 obyvatel), v roce 1850 322 obyvatel, v roce 1857 35 domů, 263 obyvatel (Honsob 9 domů, 74 lidí), 1869 36 domů a 267 obyvatel (Honsob 12 domů, 56 obyvatel), v roce 1880 36 domů, 251 obyvatel (Honsob 12 domů, 73 obyvatel), v roce 1889 37 domů a 227 obyvatel. V archivech jsou snad zachovány také výsledky sčítání obyvatel z r. 1806. Z 19. století zaznamenává kronikář tyto události. V roce 1838 byl postaven litý kříž. (Odstraněný v 70. letech 20. století) 7. srpna 1846 odpoledne, v době, kdy byla většina obyvatel na výročním trhu v Mnichově Hradišti, vypukl v Macounově hospodářství čp. 20 ve špejchárku požár, který zničil 7 (6) obytných stavení i hospodářských budov (č. 20, 21, 22, 23, 24, 31, 34). Podle vzpomínek zachycených p. Farským mělo k této události dojít 13. srpna 1842. V Mn.Hradišti se konal jarmark, na němž se zastavilo procesí, které šlo z Turnova do Staré Boleslavi na pouť. Jedním z účastníků byl snad i písmák Dlask z Turnova, který událost zaznamenal ve svých zápiscích. Oheň měl vzniknout ve špýchárku, kde si nějací staří lidé připravovali jídlo na sádle, to se vzňalo a vyvolalo požár. Shořelo 7 stavení, ušetřen byl dům s původním čp.31 (dnes Pohlovi – rekr.objekt) prý díky tomu, že v jeho štítě byla soška sv. Jana Nepomuckého. Všechny vzpomínky se shodují v tom, že toho roku bylo v létě veliké sucho. Zajímavé je, že nad vjezdovou bránou stavení čp. 19, které leží v bezprostřední blízkosti místa, kde měl požár vzniknout, byl vytesán letopočet 1843. Právě z toho se usuzovalo, že brána byla postavena po požáru, který byl řazen do roku 1842. Historické záznamy však uvádějí zmíněný rok 1846.
Událost zachytil ve svých zápiscích Děje panství hradišťského také valdštejnský úředník Tomáš Hindl, známý pražský vlastenec, jehož syn Eduard byl blízkým přítel K. H. Máchy. Zaznamenává ji takto: Slituj se nebe, jaké to zlé potkává krajinu naši! Povětří, voda, oheň, tři mocní živlové v své síle a když se zbouřejí v svém vzteku hrozni, v nedlouhém po sobě čase velikou pohromu ztropili u nás. - A již dnes zas oheň, veliký oheň! V městě Hradišti je právě vejroční trh. O 4.hodinu stane se poplach, zvon hlásí oheň, tu křik: v Hoškovicích hoří! Pojednou viděti veliký požár, a prve než přispěla pomoc, již druhé a třetí stavení chytá, i oheň tak silně se zmáhá, že ho zmocniti nebylo možno. Šestero živností selských a jeden domek jsou položeny popelem. Mimo to jiný nábytek, hospodářské nářadí, sklizené obilí, píce pro dobytek hroznému plameni upadly v kořist. Bůh potěš ubohé lidi, které to potkalo; sešli jim svou pomoc, k ulevení jejich převeliké bídy vzbuď jim dobrodince!
Vrchní úředník valdštejnského panství Josef Bedřich Svoboda vyhlásil sbírku na pomoc postiženým různými katastrofami v celém panství. Ves Hoškovice přispěla do sbírky penězi, pšenicí a žitem v celkové hodnotě téměř 100 zlatých. Z celkové sbírky dostali odškodnění hoškovičtí sedláci Jos. Macoun, Václav Kyntera, Jos. Bayer, Jan Šverma, Jos. Lochman a domkář Jan Kočí, celkem více než 545 zlatých.

V roce 1857 si sousedé hoškovičtí zřejmě vlastním nákladem a vlastními silami postavili kapličku. Zasvěcena byla v roce 1862 sv.Janu Nepomuckému, snad právě proto, že mu byla přičítána záchrana výše uvedeného stavení před ohněm. O pouti vždy přicházelo z Hradiště slavné procesí. Oltářní obraz byl namalován v Rychnově (nevíme, ve kterém), výzdoba vnitřku byla svěřena zdejšímu rodáku Fr. Dědkovi, malíři žijícímu v 80. letech 19. st. na Rusi (snad z čp. 13 – Dandovi). Vesnice byla poznamenána také válečnými událostmi roku 1866. Prošlo zde vojsko rakouské i pruské, došlo k drobným střetům, padlo zde několik vojáků (jeden i s koněm přímo na návsi u obecní studně), kteří jsou pochováni v Dolcích. Obyvatelé uprchli do okolních lesů, ale některé domy našli po návratu vydrancované. V roce 1876 postihla vesnici živelní pohroma. Přišlo krupobití, které zničilo úrodu. V roce 1887 byla postavena nová silnice (stará byla snad z r.1810), v roce 1892 byl založen zdejší hasičský sbor. Z představitelů obce v 19. st. se zachovala tato jména.
Rychtáři r. 1800: Klecal čp. 10, Josef Bayer čp. 22
                1820: Václav Kyntera čp. 21- stojí v čele obce i jako starosta do r. 1860.
Další starostové. 1860 Josef Jíra čp. 1, 1867 Jiří Šámal čp. 25, 1870 Josef Jíra čp. 1, 1873 Josef Bajer čp. 26., 1889 Josef Bayer.

Z roku 1891 jsme našli zajímavou zprávu v dobovém tisku – Jizeran, č.46 V osadě naší konána dne 30.května zvláštní dojemná slavnost. Případ takový málo kdy se přihodí, a proto stojí za to, aby o něm veřejná se stala zmínka.Rodák náš, pan František Svoboda, byl dne 24.května na kněze vysvěcen a dne 30.května měl nejen konati první oběť mše svaté, nýbrž měl zároveň bratra svého Václava oddati stavu manželskému s Mařenkou Marešovou z Dobré Vůdy. Slavnost počala ráno o 9.hodině, kdy do příbytku novosvěcence zavítalo duchovenstvo a sice veldp. děkan z Mn.Hradiště, pan dp. P. Srb, farář hlavický, hradišťský pan kaplan P.Liška a velební páni z Vochlice a Doleního Slivna. Pan děkan měl k primiciantu dojemnou řeč, načež novosvěcenec poděkoval a slovy na nejvýš tklivými své rodiče za požehnání požádal. To když se stalo, jelo se na 20 povozech pro nevěstu do Dobré Vůdy, zde opět mluvil náš mladý duchovní a vyžádal požehnání rodičů nevěstiných pro snoubence. Na to jel celý průvod do děkanského chrámu do Mn.Hradiště, kdež je již očekával veledůstojný p. vikář, p. Němeček z Loukova a velební páni P.Přibyl a P. Jindřich Rotta. Zde nejprve vykonal novosvěnec předepsané modlitby, načež po kázání, které vykonal p. vikář, oddal snoubence a obětoval mši svatou.Tím církevní, zajisté velmi řídká slavnost skončena. Dodejme jen, že tento Fr.Svoboda t.č. bohoslovec je podepsán pod úvodní částí kronikářských záznamů z roku1889.

V roce 1906 vyhořela stavení čp. 8 a 9.

V roce 1907 stálo v čele obce zastupitelstvo v tomto složení: Starosta – Josef Bukvička, 1. radní - František Danda, 2. radní – Václav Šverma, členové výboru – Václav Bayer, Karel Holas, Josef Masopust, Václav Svoboda, Josef Šverma, Václav Tondr.


Kam dál?
období 1. a 2. světové války - poválečné období - historie po roce 1989









































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































.........................